Mnohé věci považujeme za naprosto samozřejmé a často si ani neuvědomujeme jejich skutečný význam. Rozhodně mezi ně patří i igelitové tašky. Nepochybně je každý den nebo alespoň velmi často používáte i vy – tedy pokud jste igelit nenahradili papírem, který se jeví jako ekologičtější. Nenechte se však mýlit, igelitové tašky mohou být vůči životnímu prostředí ještě o něco šetrnější. Přečtěte si detaily o jejich výrobě a udělejte si vlastní názor.
Hlavní ingredience igelit
Igelitové tašky se vyrábí na k tomu určených výrobních linkách, jejichž specifikací se zabývat nebudeme. Proces probíhá téměř automaticky, respektive pod dohledem obsluhy, která doplňuje vstupní materiál a dohlíží na jednotlivé fáze výroby.
Mnohem zajímavější je materiál, ze kterého se reklamní tašky vyrábí. Co konkrétního představuje igelit? Na obchodní název měkčeného polyvinylchloridu jsme si během dlouhých dekád zvykli. Aby ne, vždyť se z ropy a dalších přísad vyrábí již od roku 1935. Do linky se přidává ve formě granulí. Zařízení z nich následně vyrábí plastové pásy a svařováním jim dávají konečnou podobu plastových tašek, balicích fólií a dalších produktů.
PVC je pasé, výhodnější je LDPE
Ačkoliv se igelit vyrábí téměř sto let, od 80. let je nejpoužívanějším materiálem LDPE neboli polyethylen. Zpracovává se za vysokého tlaku a ve srovnání s PVC je mnohem odolnější. Plastové tašky jsou díky tomu podstatně spolehlivější a nepodepíše se na nich ani vlhkost, prach či jiné vnější vlivy.
Tašky z LDPE jsou netoxické, a navíc ekologičtější než PVC, protože je lze bez problémů recyklovat a mohou se používat i opakovaně. Na první pohled je výraznější i potisk, za jehož kvalitu vděčíme tzv. ionizaci.
Tip: Máte zájem o reklamní tašky nebo balící fólie? Obraťte se na tradičního výrobce Van Gillern. Firma využívá moderní technologie včetně špičkové flexotiskárny, drží nejpoužívanější typy skladem a vyhoví i zájemcům o menší počet kusů.
Přidat komentář