Nedílnou součástí šatníků většiny mužů je i specifická košile, která vypadá tak trochu jako triko. Anebo je to opačně a jedná se spíš o triko podobné košili? Záleží na úhlu pohledu. Pojďme společně rozklíčovat historii módního kousku, jenž se za posledních sto let téměř nezměnil.
Odkud se polokošile vzaly?
Předpona „polo“ evokuje myšlenku na pólo – kolektivní jezdecký sport. A je to skutečně tak, polokošile skutečně získaly název po dnes již poněkud archaickém britské kratochvíli. Myšlenka na praktický outfit se však zrodila v Indii, kde jezdci původně hráli v hutně protkaných košilích s volnými límečky. Když pohár jejich nespokojenosti přetekl, začali si límečky připínat ke košili pomocí knoflíčků.
Polo trička se následně šířila napříč dalšími sportovními odvětvími a vyráběla se komerčně. O jejich velký boom se postaral francouzský tenista René Lacoste (mimo jiné sedminásobný vítěz Grad Slamu), který došel k závěru, že je třeba vyměnit nepříliš pohodlnou košili s rukávy, ve které se do té doby tenis hrál, za něco mnohem lepšího. Nebyl sám, ale na rozdíl od jeho kolegů našel řešení. V unikátní lehké bavlněné košili s krátkým rukávem si poprvé ukázal v roce 1926 na tenisovém šampionátu.
Sportovně-elegantní a formálně-neformální
Lacoste jen o několik let později společně se svým kolegou a kamarádem André Gillierem založili značku Chemise Lacoste, která se stala jednou z ikon módního průmyslu. Jejich polokošili následně napodobily téměř všechny návrhářské firmy a masivně se rozšířila i mimo sportoviště. Důvod je prostý, polokošile jsou komfortnější než běžné košile i při každodenním nošení. Zároveň jsou formálnější než obyčejná trička, ale ne tak formální jak košile. I proto většina zaměstnanců tak ráda nosí firemní polokošile.
Pokud ve svém šatníku veleúspěšný hybrid mezi tričky a košilemi nemáte, napravte to. Třeba se vám zalíbí natolik, že navrhnete, aby se stala polokošile firemní poznávací značkou.
Přidat komentář