Advokátní kancelář Císař, Češka, Smutný je dnes ve svém oboru renomovanou značkou. Když se však před 40 lety při studiu na pražských právech dvojice Pavel Smutný a Jaromír Císař poznali, zřejmě by se při pomyšlení, že v budoucnu povedou jednu z nejvýznamnějších českých právních firem, jen pousmáli. Ale stalo se a k 25. výročí založení advokátní firmy jim v Obecním domě zazpívala legendární i operní pěvkyně Gabriela Beňáčková.
Pavel Smutný a Jaromír Císař působí jako dva protiklady. Pavel Smutný vyzařuje suverénním dojmem a dokáže hodiny konverzovat na rozličná témata související s politikou, podnikáním, kulturou či vínem. A právě proto má ve firmě na starosti vnější vztahy. Zároveň se věnuje mecenášství a rozvoji byznysu s Izraelem. Z usměvavého Jaromíra Císaře je cítit zdvořilost. Soustředí se na právní věci a dodnes má na starosti některé zapeklité kauzy. Z povahy svojí profese proto vždy pečlivě volí slova.
Smutný a Císař založili advokátní kancelář společně s profesorem občanského práva Zdeňkem Češkou. Trojice měla leccos společného, dokonce i lásku ke stejné francouzské literatuře.
Prvopočátky advokátní kanceláře byly v duchu civilního procesního práva, které Češka učil na univerzitě. Brzy se však začala věnovat také insolvenčnímu právu, a to především ochraně firem před konkurzní mafií. V minulosti se zabývala například kauzou krachující ČKD. Nyní se tomuto odvětví věnuje jejich firma Administrace insolvencí City Tower.
Firma zpočátku závisela na několika málo významných klientech, jejichž odchod mohl fungování kanceláře narušit. V roce 2007 se firma s jedním takovým rozešla a poprvé ji klesl obrat. Ačkoliv to vypadalo i na případný konec, protože z kanceláře odešli někteří klíčoví lidé, ve finále se na jejich posty dostali jiní – neméně schopní pracovníci.
Češka svůj podíl předal třicátníkovi Petru Michalovi v roce 2013. Do kanceláře se v posledních letech dostalo i mnoho dalších skvělých lidí, a právě ti budou podle Smutného a Císaře pokračovat pod jejich silnou značkou i bez nich.
Zajímavý rozhovor, který vyšel v Lidových novinách, najdete zde.
Přidat komentář